Jiří Sokolář
Moravský pohár: Okolo Malína, závod do vrchu Kouty nad Desnou/ Dlouhé Stráně, časovka Rájec – Hynčina, časovka Sobotín/Skřítek
Slezský pohár: O cenu Krnova, Memoriál Aloise Dohnala
2001 – Jesenický šnek 1. místo v kat. M junioři
2002 – Jesenický šnek 2. místo v kat. M junioři
2003 – Jesenický šnek 2. místo v kat. M junioři
2021 – Moravský pohár 2. místo v kat. B
2021 – Cyklistika Krnov – vítěz hlavního závodu Cedule cup
2022 – Moravský pohár 1. místo v kat. B
1. místo Uničovská časovka
1. místo Králíky/Králíky časovka
2. místo Skřítek I. / Sobotín časovka
1. místo Rájec/Hynčina časovka
3. místo Králíky/Králíky silnice
1. místo Masná hora/Horní Studénky časovka
1. místo Pohořany/Dolany časovka
1. místo Kouty nad Desnou/ Dlouhé Stráně závod do vrchu
2. místo Memoriál Karla Stejskala Suchý vrch/Červená voda časovka
2. místo Libavá silnice
Na své úplně první začátky, kdy jsem poprvé šlápnul do pedálů, si vůbec nepamatuji, protože dle vyprávění mého otce, který mě na dětské kolo s přídavnými balančními kolečky poprvé posadil, mi byly asi necelé 3 roky. To, jak jsem si začal s kolem rozumět, bylo pro mé rodiče překvapivé. Už po pár ujetých metrech jsem přijel za otcem s prosbou, ať mi boční kolečka oddělá, že je tam nepotřebuji a jen mě brzdí. Druhý cyklistický "úspěch" přišel v mých 6 letech, na který si už dobře pamatuji. O letních prázdninách, které jsem měl strávit u babičky, jsem se jednoho dne rozhodl, že bych chtěl zpátky domů, tak nebylo pro mě nic snazšího, než vzít od své starší sestry kolo a jet po hlavní silnici 10 km domů.
K silniční cyklistice jsem se dostal díky svému kamarádovi, který měl krásnou silničku, a já mu ji moc obdivoval. Jednoho dne mi ji půjčil a já se do toho stroje a pohybu zamiloval. Ta lehkost, rychlost a zvuk mě uchvátily natolik, že netrvalo dlouho a já měl taky svou první opravdovou silničku. Když mi bylo 15 let, zkusil jsem svůj první závod Jesenického šneka. Ještě v ten rok jsem vyhrál svůj první závod, na který nikdy nezapomenu, protože jsem spurtoval o celkové vítězství s takovými jmény jako Vlastimil Mlynář, Zbyněk Ocásek nebo Libor Trochta. Tohoto vítězství v kategorii juniorů si všimnul pan Jiří Šír, který mi nabídnul jezdit v jeho právě vznikajícím cyklistickém oddíle Veloservis Bruntál. V tomto týmu jsem ze zúčastnil ještě dalších čtyř ročníků Jesenického šneka. Po tomto mládežnickém období následovalo 16 let bez závodění. Cyklistice jsem se věnoval čistě jen rekreačně, jakožto i jiným sportům. Na závody jsem neměl ani pomyšlení. V roce 2009 mě osud pracovně zavanul do Prahy, kde jsem žil 12 let.
V roce 2016 jsem si pořídil horské kolo a začal jezdit po okolí Prahy. Jednou uspořádali kolegové z práce cyklovýlet na Karlštejn. Když mi po pár kilometrech několik kolegů důrazně naznačilo, že jedu moc rychle, že mi nestíhají, začala se mi v hlavě rodit myšlenka, "že to tam asi pořád ještě je" a řekl jsem si, že pokud se jednou vrátím domů, tak zkusím znovu závodit.
V roce 2020 jsem se vrátil do svého rodného města Bruntálu, pustil se do trénování a o rok později začala vlastně má druhá cyklistická "kariéra", kdy jsem se zúčastnil závodů Moravského poháru a skončil celkově na druhém místě v kategorii. To mě motivovalo do dalšího ročníku 2022 k tomu to celé vyhrát, což se mi podařilo.
