Krnovské silniční kritérium – vítězná premiéra Petra Zatloukala v Cyklokramo a premiérové vítězství Pepy Mládenky
V sobotu 6.5. se uskutečnil letošní první závod SPACu, a to Krnovské silniční kritérium. Předpověď počasí nebyla úplně optimální. Navíc dost členů A teamu mělo zdravotní potíže, takže ještě ve čtvrtek jsem měl starost, jestli poskládáme aspoň tři závodníky z áčka, kvůli bodování do teamu, abychom zbytečně na začátek sezóny neztratili. Nakonec to vše dopadlo nad očekávání dobře.
Závodilo se na 1300 m dlouhém okruhu. Na pěkném asfaltu. Jediný zádrhel byl, že za zatáčkou po mírném sjezdu bylo na trati bahno, takže co se týče bezpečnosti ne zrovna ideální situace. Naštěstí se závod obešel bez pádů. Každá kategorie měla vypsaný svůj počet okruhů.
Jako první začal závod pro příchozí školní mládež, kde se za Cyklokramo umístil Alex Kramoliš na 2. místě. Poté následovaly žákovské kategorie v rámci Junior SPACu, kterých se zúčastnili dva naši mladí závodníci a po skvělém výkonu oba skončili na 2. místě, Max Kramoliš ve starších žácích a Tom Melichar v mladších žácích. Kluci jeli ještě v ne příliš přívětivém počasí, takže vypadali jako by jeli spíše cyklokros a ne kriťák.
Následovala spojená kategorie F a žen, zde nás zastupovali závodníci teamu B, Jirka Pekarčík a Pavel Dubný, kteří dojeli na 6. a 7. místě.
Další vlnou byla kategorie D a E, kde se událo velké překvapení. V průběhu závodu ujeli závodníci teamu Force KCK, nicméně oba byli z kategorie D, kterou jsme neměli obsazenou, protože Standa Prokeš ještě doléčoval nemoc. Takže nás zajímala hlavně kategorie E, kde Pepa Mládenka po srdnatém výkonu obsadil 1. místo a byly to pro něj první stupně vítězů. Konečně se mu vrátila tvrdá dřina, kterou podstupuje na tréninku. Olda Míček dokončil na čtvrtém místě. Takže základ pro úspěšné bodování do teamů byl položen.
Následovala spojená kategorie C a M. A dvě premiéry. Jednak Peťa Zatloukal absolvoval první závod v dresu Cyklokramo a Maty Mičulek absolvoval první závod vůbec, řekl bych, že vzhledem k podmínkám a typu závodu to byl pro něj křest ohněm. Naše kategorie měla závod vypsaný na 21 kol a byl jsem zvědavý, jestli Petr předvede to, co loni. Z počátku se mi zdálo tempo poklidné, tak jsem ve druhém kole vlezl na špici a trochu zrychlil. V háku jsem měl Petra, tak jsem čekal, co se bude dít. Po pár kolech Petr odjel spolu s dvěma závodníky (L. Heinrich, K. Hastík), kterým posléze unikl a jel si samostatný závod až do cíle. Takže Petr stejně jako loni Standa proměnil svou premiéru v Cyklokramo ve vítězství a musím říct, že suverénní!
Poslední balík, který se vydal na trať, byla kategorie A, B. Zde jsme měli zastoupení ve věkové kategorii B v podobě Jirky Sokoláře (také premiéra v Cyklokramo) a Jardy Glogara. Původně jsem chtěl již odjet domů, ale průběh závodu mě donutil zůstat do konce. Jarda předváděl krásný výkon a v průběhu závodu se dostal spolu z dalšími třemi závodníky do úniku a vyhrával prémiová kola, takže dost bodoval. Z toho postupem času bylo jasné, že budeme mít zástupce na stupních vítězů i v tomto závodě. Jarda to dotáhl na skvělé 2. místo v kategorii.
I přes prvotní obavy z neúčasti našich závodníků a z toho, že tento typ závodů by našemu teamu neměl zas tak moc sedět, nakonec vše dopadlo nad očekávání dobře. Naše dresy byly opět vidět, a to nejen v balíku (tady to tentokrát bylo slabší, protože nás přijelo relativně málo), ale hlavně na stupních vítězů. Z celkového pohledu team A zaznamenal 175 b ze 180 možných a je na děleném prvním místě. Team B zaznamenal 151 b a je na pátém místě. Takže solidní vstup do sezóny! Touto cestou ještě jednou gratuluji našim vítězům a medailistům. A posílám i poděkování do Krnova pro Petra Sekaninu za pěkný závod.
Tomáš Dohnal
Report ze závodu - Jarda Glogar
Kritérium Krnov - 2. místo v kategorii, 4. místo celkově
Je sobota ráno v den závodu a já stále nevím, jestli dneska budu závodit nebo ne. Ne, že by mě limitovaly vnější faktory jako nedostatek času nebo zdravotní problémy, ale prší a já jsem čím dál vybíravější co se týče počasí. Nemám ani tak problém zmoknout nebo zmrznout, ale je mi líto kola, jehož části pak rychleji degradují. Nicméně podle radaru to vypadá, že déšť by měl kolem poledne skončit a když budeme mít štěstí, trať by mohla mezitím uschnout. Navíc Jirka K. s Michalem Ď. jsou rozhodnuti jet, což mě nakonec přesvědčí, abych se přidal, ačkoliv už po loňské první zkušenosti jsem si řekl, že na kriťáky jezdit nebudu.
Po příjezdu do místa konání zjišťuji, že předpovědi se vyplnily, cesta usychá. Sleduji kolem sebe špinavá kola závodníků, kteří již mají závod za sebou, zdravím se s kamarády (nejen) z týmu, gratuluji Pepovi Mládenkovi k vítězství (za to, jak na kole dře, si to určitě zaslouží), přímo u trati pak sleduji, jak Peťa Zatloukal jede v sólo úniku pro první místo v závodě kategorií C, juniorů a kadetů. Následují obvyklé předstartovní procedury, prezentace, převlékání, chystání. Dále je na řadě krátké rozjetí, kdy cítím, že v dresu s dlouhým rukávem je horko i během projíždění si okruhu. Při tomto projíždění zjišťuji, že v jedné zatáčce je i přes postupné usychání cesty mokré bláto, pro naši startovní vlnu je bezpečné projetí jen přímo v nejrychlejší lajně, případně po vnějším okraji.
Stavím se na start a se mnou dalších 24 závodníků, velké zastoupení zde mají Formani. Ptám se Jirky Sokoláře, nového týmového kolegy, jak na tom je, říká, že po nemoci se začíná pomalu rozjíždět, ale ve formě ještě zdaleka není. Jelikož nemám rád tlačení se dopředu v balíku a spurtování z velké skupiny, beru to jen jako kvalitní trénink na začátek sezóny, takže nervózní jsem akorát z toho, jak moc to v té zablácené zatáčce bude klouzat v závodním tempu. V plánu je si to objet vzadu, když bude příležitost, zkusit nějakým dlouhým nástupem ze zadních pozic získat alespoň nějaký bod.
Je 15:00 a vystartuje se. V prvních kolech zjišťuji, že se jede pomaleji než minulý rok, z velké části dost možná kvůli zmíněné zablácené zatáčce, ale nejspíš taky kvůli nedostatku nástupů mimo bodované průjezdy. Zezadu sleduji, jak se Jirka K. čím dál více osměluje k posouvání se dopředu a Michal se celkem bez problému drží v balíku. V devátém kole to zkusím na dlouhý spurt, na Garminu vidím výkon 1100 W, přesto při ohlédnutí zjišťuji, že mě jeden z Formanů dojíždí. Svěsím proto nohy, do zatáčky před nájezdem do cílové "rovinky" najíždím v popředí a přestože mám unavené nohy po nástupu, získávám bod za třetí místo. Plán mám splněn, takže další kola jen vytáčím nohy na chvostu pelotonu.
Přichází rozhodující okamžik závodu. Jsme v půlce 17. kola, když se vyvezu za jedním ze soupeřů do popředí balíku. Při průjezdu do dalšího okruhu se balík trochu trhá, první dva závodníci si kvůli spurtu vytvořili několik desítek metrů náskok. Jako vždy se ohlíží, vypadá to, že chtějí počkat na dojetí pelotonu. Jak je mým zvykem, snažím se zalepit díru, ovšem tentokrát nelepím díru vzadu jako obvykle, ale dostávám se k Honzovi Zátopkovi a Tomáši Novákovi, což byli oni spurtující závodníci. Vidím, že za námi je díra, tak jen zařvu: "Jedem, ne?" a oni naštěstí souhlasí. Rozjíždíme tedy tempo, držíme si náskok. Při průjezdu kvůli nezkušenosti nevím, jak přesně probíhá spurt při účasti v úniku. Zrychluji tedy trochu více, než by bylo vhodné pro udržení tempa, jak se mi snaží po průjezdu Honza Zátopek vysvětlit. Jedeme dál v tempu, po chvíli nás dojíždí ještě Henžo. Myslím, že docela spravedlivě se točíme na čele při tahání i při bodovaných průjezdech (toto rozdělování si bodů je pro mě docela nepříjemné, jak nevím, kolik bodů si můžu dovolit vyjet - každopádně pro mě je úspěch bedna a tu jsem věděl, že dost pravděpodobně získám i s menším ziskem bodů). Náskok na peloton se nám daří držet další a další kolo, zatímco já už pomalu zjišťuji, že ten výkon jde do noh. Asi 4 kola před cílem nás balík dojíždí a já jsem celkem i rád, že si to můžu v klidu dojet. Podle analýzy po závodě jsem v úniku strávil něco přes 17 minut, přitom jsem měl průměrný výkon 305 W, což stačilo na udržení průměrné rychlosti 42,5 km/h.
Poslední kola už jen odpočívám na svém obvyklém místě na chvostu pelotonu, projíždím cílem a užívám si jednu z nejoblíbenějších částí akce, totiž vyjetí se spojené se sdílením dojmů s kamarády.
Celé složení úniku obsadilo první čtyři místa celkově, já jich měl nejméně, především kvůli pasivitě v závodě mimo čas strávený v úniku. Zaslouženě vyhrál Honza Zátopek, v kategorii B pak Henžo, který si asi hodinu a půl předtím vyjel druhé místo v závodě kategorie C. Co se týče zhodnocení mého výkonu, tak se mi potvrdilo, že takový typ závodu mi fyzicky vyhovuje, jen nemám rád stres z boje o pozice v popředí balíku. Zároveň mě závod ujistil, že mám i letos dostatečnou výkonnost pro to, abych si hromadné závody užil.
