Memoriál Aloise Dohnala (Mistrovství S.A.C. ČR) – Jirka dvakrát králem + 6 dalších medailí
15. – 16.7. 2023 se v Suchdole nad Odrou uskutečnil náš domácí závod Memoriál Aloise Dohnala, který byl letos vypsán jako Mistrovství S.A.C. ČR, tudíž nás čekala dvoudenní šichta. Už po loňském M.A.D. jsem začal uvažovat, jak pro letošní rok závod pojmout, protože v letošním roce Suchdolská cyklistika slaví 60 let od založení. Uvažoval jsem i o českém poháru, ale protože jezdíme převážně soutěž SPAC, která spadá pod S.A.C., tak jsme se rozhodli zažádat právě o toto mistrovství. Po nějakém čase čekání jsme dostali mistrák přidělen a mohly začít přípravy. Jelikož jsme chtěli i organizačně posunout závod výše, požádal jsem o záštitu hejtmana Moravskoslezského kraje, kdy nám bylo vyhověno. Organizace letos byla opět náročná a stála mě několik dní dovolené, ale o tom se asi nebudu rozepisovat. Snad jen zmíním jednu záležitost, kterou jsem ztratil cca 2 dny zbytečně. A to, že závodníci by opravdu měli číst celé propozice a respektovat je. Stejně tak by měli respektovat podmínky účasti na závodu. Už na začátku roku bylo vedením SAC odsouhlaseno a zveřejněno, že závodu se může zúčastnit závodník pouze s platnou licencí a dojetým jedním závodem s touto licenci v dané lize. Bohužel se nám hlásili závodníci, kteří tuto podmínku nesplnili nebo stále někdo volal, jestli nejde udělat výjimka atd. Za mě naprosto zbytečná věc!!! O chybných platbách startovného ani nemluvím. Prostě takové věci berou zbytečně čas, který by se dal věnovat lepší kvalitě závodu. Naštěstí mi s tím pomohl i Pavol Urbaník, dík, tak jsme to nakonec dali nějak dohromady. Původně jsem to tu nechtěl psát, aby tu nebyly zbytečně negativní emoce, ale nakonec jsem se to rozhodl napsat hlavně s výhledem k ostatním pořadatelům, pokud si to někdo přečte, aby tohle nemuseli řešit.
Sobota – časovka jednotlivců a dětský závod
Na sobotu jsme přichystali časovku jednotlivců. Trať byla zvolena jiná než v roce 2018 a to z několika důvodů. Jedním byl, že probíhala oprava dálnice a v místech, kde se jelo v roce 2018 bylo zúžení, o kterém jsme nevěděli, jak dlouho tam bude a tím druhým bylo to, že podobná časovka s cílem na Pohoři se v Suchdole jezdila historicky a přeci jenom byl mistrák i oslava 60–ti letého výročí. To, že časovka nemusí být vždy placatá bohužel několik lidí nemohlo pochopit, ale na druhou stranu bylo více těch, co tuto trasu kvitovali. Tudíž jsme časovku připravili na trase: Suchdol n.O. (centrum) dále směr Hl. Životice, před kolejemi otočka, zpět na Suchdol a dále do cíle k rozhledně na Pohoři. Takže nějakých 13 km s pěkným převýšením. V sobotu bylo v Suchdole pořádné vedro. A i když jsem byl do časovky přihlášen, tak od rána jsem zvažoval, zda skutečně odstartuji, protože po všech těch přípravách a zařizováních jsem byl totálně vyčerpaný a v kombinaci s tím vedrem jsem měl docela obavy. Nakonec jsem se po studené sprše rozhodl, že odstartuji, ale, že nepojedu totální doraz, ale spíše pohodové tempo, čemuž odpovídal i výsledný čas, přeci jenom mě čekalo ještě spousty organizačních záležitostí, ale na druhou stranu to byla jedna z mála možností, kdy se můžu i závodně zúčastnit memoriálu svého otce. Po dojetí a krátkém odpočinku jsem opět rychle spěchal do zázemí závodu, abych mohl připravit vyhlašování a zkontrolovat výsledky našich závodníků, kde jsme měli několik aspirantů na pódium. I když bohužel v pátek mi od jednoho s nich, Standy Prokeše, přišla zpráva, že se nemůže ze zdravotních důvodů zúčastnit. Byla to škoda, ale zdraví je přednější! Po kontrole jsem zjistil, že Jirka Sokolář se stal mistrem v kat. B, Peťa Zatloukal bere 2. místo v kat. C a Maty Mičulek 3. místo v kat. M, takže tři medaile hned první den, super!!! Ale i ostatní závodníci zajeli skvěle: Jarda Glogar 4. místo kat. B, Andrea Kučerová 5. místo kat. ŽA, Olda Míček 5. místo kat. E a Fana Toman 5. místo kat. F. Takže naše dresy byly v sobotu hodně vidět.
Jelikož jsme slavili 60–ti leté výročí, tak jsme na sobotu zařídili i kulturní program, kdy nás odpolednem provázela kapela Banda del Caffé, která je složena s velmi kvalitních muzikantů, ne nadarmo dva s nich mají Anděly a hráli opravdu skvěle.
Po vyhlášení časovky následoval už tradiční dětský závod, který pro děti opět nachystal Radek Melichar. Dětí sice letos přijelo trochu méně, což vzhledem k termínu o prázdninách a vedru se dalo pochopit, ale i tak si myslím, že si tento závod užily jak děti, tak i jejich rodiče.
Neděle – silniční závod
Na neděli byl přichystán silniční závod. Jelikož se jel mistrák, tak jsem musel více rozdělit kategorie a tím pádem se jel jeden závod na dvě kola dopoledne a druhý závod na tři kola odpoledne, což pro všechny pořadatele - vzhledem k vedru, které panovalo - byl pořádný zápřah. Závod se jel na tradičním okruhu M.A.D., tudíž Suchdol – Mankovice – Vražné – Hynčice – Veselí – Odry – Pohoř – Suchdol. S dvěma kopci na Veselí a na Pohoř. Tudíž tento okruh všechny pořádně prověřil a myslím si, že kdo vyhrál, tak vyhrál zaslouženě. Dopoledne tudíž startovaly kategorie D, E, F, M, ŽA a ŽB. Já jsem se rozhodl, že pojedu před spojenou kategorií E, F, kde jsem mohl ve zpětném zrcátku sledovat souboj Oldy Míčka o pódium. A ten byl úspěšný! V odpoledním závodě jsem si vybral jako vodič kategorii C, kde normálně startuji a kde jsme měli svá želízka v ohni Peťu Zatloukala a Pepu Martináka, v podstatě poslední vítěze M.A.D. v kat. C od roku 2019. Hned po prvním výjezdu Veselí se tito dva ocitli v úniku a já byl v euforii. Při sjezdu z Veselí jsem před sebou uviděl další náš dres (vždycky, když přejíždím horizont a mám někoho před sebou, tak se modlím, aby to byl dobrý sjezdař, abych ho autem nemusel v těch úzkých serpentýnách předjíždět, ať nebrzdíme čelo závodu). Byl to Jarda Glogar, začalo mi vrtat v hlavě co se stalo, že jsme ho dojeli tak brzo, ale zase jsem se uklidnil, protože Jarda je dobrý sjezdař a věděl jsem, že ho nemusím předjíždět a riskovat, protože nebude brzdit závodníky za mnou. V Odrách se čelo závodu zase sjelo. V Pohoři jsme Jardu opět dojížděli, tak mi stihl říct, že měl defekt, škoda. Dále pokračovala skupinka až pod Veselí. Peťa jel opět na čele skupiny, ale za jednou serpentýnou se mi ztratil, tak jsem nechápal, co se děje? Za chvíli mi od něj přišla SMS, že končí, že namotal přehazovačku, což pro něj i pro team byla škoda, protože měl výbornou formu a na bednu si věřil, ale i to se stává. V autě jsem si pořádně zanadával, a protože jsem za sebou už neviděl ani Pepu, tak to pro mě znamenalo konce fandění a jen ve zbytku závodu závodníky bezpečně dovést do cíle. A pak zase honem na vyhlašování. Na které jsem se těšil, protože jsem věděl, že i přes nějaké komplikace byl tento mistrák pro nás vele úspěšný. Teda jedno vyhlašování proběhlo již dopoledne. A jak to dopadlo? Jirka Sokolář se stal i v silničním závodě mistrem v kat. B, takže double!!! Naprosto perfektní. Andrea Kučerová dojíždí na 2. místě v kat. ŽA, také bomba, jelikož se silniční cyklistice začala věnovat teprve před pár měsíci, a říkali jsme si, že je to v podstatě sezóna nula a najednou bedna z mistráku. Na 3. místě po boji dojíždí Olda Míček v kat. E. I přes defekt nakonec Jarda Glogar vybojoval v kat. B 3. místo a 3. místo získal také Maty Mičulek v kat. M. Další zajímavé výsledky zajeli Fana Toman 4. místo kat. F, Petr Blaťák 5. místo kat. A a Marcela Pargačová 5. místo kat. ŽB. Co se týče výsledků, tak toto mistrovství bylo pro náš team Cyklokramo Suchdol nad Odrou historicky nejúspěšnější, kdy jsme vybojovali celkem 8 medailí a z toho dvě zlaté zásluhou Jirky Sokoláře. Co se týče bodování teamů do žebříčku SPAC, tak jsme ztratili z maxima pouze 5 bodů, tudíž "áčko" připisuje za časovku plný počet 210 b a za silnici 205 b. Ani "béčko" se neztratilo a z časovky bere 171 b a ze silnice 185 b. Takže paráda. Ještě jednou všem velká gratulace za dosažené výsledky a skvělou reprezentaci Cyklokramo Suchdol nad Odrou.
Z organizačního hlediska si myslím, že dopadlo, také vše dobře. Ale to hodnocení není na mě, ale spíše na závodnících. Nicméně si zatím nikdo výjimečně nestěžoval a dostali se ke mně jenom samé pozitivní reakce, takže teď už nezbývá nic jiného než jenom děkovat a děkovat, všem, co se na přípravě závodu a jeho chodu podíleli. A těch lidí je opravdu hodně, takže kdybych na někoho zapomněl, tak se nezlobte. Vlastně ani nevím kde začít? Tak to vezmeme postupně podle přípravy závodu. Takže první poděkování bude směřovat na úřad Městyse Suchdol nad Odrou jako spolupořadateli závodu za možnost tento závod uskutečnit, Ivě Hrabovské za vyřízení různých povolení a spolu s Luckou Borákovou za pomoc při vyhlašování a dalších věcech, také zaměstnancům, kteří vybudovali zázemí závodů a za finanční podporu. Další poděkování směřuje na úřad Moravskoslezského kraje a jeho řediteli Tomáši Kotyzovi, za zařízení záštity hejtmana, zařízení zdravotní služby Červeného kříže a Policie ČR. Čímž musím poděkovat také Policii ČR za pomoc se zajištěním křižovatek a Červenému kříži za lékařský dozor. Dále děkuji Radkovi Melicharovi za pomoc s organizací, vedení kanceláře a za přípravu dětského závodu. V té souvislosti patří poděkování i lidem v kanceláři, kteří se starali o prezentaci. Další poděkování patří mojí mamce za vedení občerstvení a všem lidem co starali o pitný a jídelní režim po čas celého víkendu. Robertovi a Anetě za skvělé špagety po kterých se jistě ještě teď všichni oblizují a za zajištění občerstvení. Speciální dík Ivošovi Švecovi, který toho pro závod dělat tolik, že kdybych to sem psal, tak je to na další stránku. Musím poděkovat i Radovanovi Šťastnému za moderování a pomoc se zařízením kapely, takže i kapele Banda del Caffé. Děkuji také, Jardovi Gorčíkovi za zajištění doprovodů na motorkách a všem motorkářům, kteří opět odjezdili závod zadarmo. Řidičům doprovodných aut a naším zdravotníkům. Poděkovat musím i Ivo Odvárkovi, že zařídil nafukovací bránu, kterou přivezl a zase odvezl. A v neposlední řadě patří velký dík všem lidem, kteří si to odstáli v tom vedru na křižovatkách, aby zajistili bezpečný chod závodu, takže hasiči a všichni ostatní děkuji, protože bez Vás by to nešlo!!! Poděkování patří také členům našeho oddílu, kteří nezávodili a podíleli se na organizačních věcech ohledně závodu. Tak snad jsem na nikoho nezapomněl a kdyby ano, tak děkuji i Vám. Závěrem musím ještě poděkovat sponzorům a to byli: Městys Suchdol nad Odrou, Moravskoslezský kraj, Prosolar s.r.o., Emonix s.r.o., BCC s.r.o., 4ever, Force, Plastic Omnium a Hospůdka na hřišti.
Takže letošní ročník je za námi a příští rok předpokládám bude Memoriál Aloise Dohnala v klasické podobě.
Tomáš Dohnal
REPORT JARDY GLOGARA
Časovka
Časovka rozhodně není moje oblíbená disciplína. A už vůbec ne v horku, které nám víkend připravil. Přesto se na start samozřejmě postavím, vždyť mistrovství republiky amatérů náš tým nepořádá každý rok. Všichni samozřejmě víme, co nás čeká - nejprve 8 km zvlněného terénu, následně 3 km mírného stoupání pod samotný kopec, který začíná 300 metrů dlouhou stěnou o průměrném sklonu 13 % a poté něco přes 1 km na větru o sklonu kolem 5 %. Na startu si s ostatními říkám, že je důležité nepřepálit úvodní zvlněnou část, protože v kopci se dá ztratit nebo získat mnohem víc času.
Přichází čas 13:09, který mi je určen jako startovní. Je to tady! Na prvních pár metrech pořádně zaberu, abych nabral rychlost, následně se snažím trochu se krotit, ovšem po prvních dvou minutách mám přesto průměrný výkon 360 W. Na křižovatce zatáčím doprava, kopec se snažím vyjet v tempu, ale pak v klesavých pasážích šetřím nohy, abych zase zabral, jakmile se cesta zvedne. Na obrátce se cítím ještě dobře, ale při cestě zpět do Suchdola začínám cítit, že vzhledem k horku jsem tempo přece jen přepálil. Vysychá mi v puse, proto jsem strašně rád, když ve sjezdu zpět ke křižovatce v Suchdole mám možnost se rychle napít. Úvodních zvlněných 8 km jsem projel průměrnou rychlostí 40,5 km/h a výkonem 317 W. V mírně stoupavé pasáži se snažím nabrat zpět dech a síly, které mi docházejí, abych zvládl slušně vyjet závěrečný kopec. To se mi celkem daří, jedu kolem 290 W. Zezadu se blíží Jirka, který startoval minutu po mně, podle očekávání mě někde u přehrady předjíždí.
Stěna je tu. Najíždím do ní a na nejlehčím převodu 34-34 se snažím urvat výkon frekvencí kolem 90 ot/min. Jirka se mi rychle vzdaluje, ale já si jedu svoje tempo a už dost trpím. Obětuji nějakou energii na to, abych se polil vodou. To nejtěžší pro mě ale přichází, když vyjedu z lesa a sklon se zmírní. Hypnotizuji Garmin, snažím se, aby mi ukazoval stále přes 300 W, přestože to bolí, tak mi pomáhá pohled na přibližující se rozhlednu u cíle. Je tady posledních 100 metrů, zvedám se ze sedla a sprintuji do cíle.
Takhle dlouho jsem se po výkonu asi ještě nevydýchával. Když se to konečně povede, ptám se na čas ostatních, vypadá to, jako by skoro všichni zajeli lépe než já, gratuluju jim k dobrým výkonům. Já sám jsem zajel čas 24:29 s průměrným výkonem 310 W, což by normálně byl pro mě spíše slabší výkon, ale vzhledem k horku to beru. Jen si říkám, že je škoda, že jsem ten výkon nejel tak, jak jsem chtěl - tzn. zvlněnou část kolem 300 W a do kopce kolem 320 W, čas by to možná o těch 22 vteřin, které mi chyběly na třetího Vaška Uvíru, zlepšilo. Skvěle zajel Jirka Sokolář, který v kategorii vyhrál s časem 22:25, ještě jednou gratuluji
Silniční závod
Neděle nám chystá podobné počasí jako sobota - strašné vedro, které mě přiměje k tomu dát do kapsy dresu ještě jeden bidon, který pak předám někomu u trati, aby mi ho podal. Říkám si, že 3 velké bidony na závod musí stačit, nakonec bylo 5 málo… Ale nepředbíhejme.
Ke startu se přihlásilo 8 kusů v kategorii B, proto bylo rozhodnuto, že vystartujeme společně s A-čkem, celkem balík čítal 31 závodníků. Startovní čas byl stanoven na 12:35, tedy do největší výhně dne. Nohy jsem při rozjetí cítil dobré, narozdíl od časovky jsem se na závod opravdu těšil.
Vystartovalo se. Čekal jsem, že se úvodní část pod kopec nijak rychle nepojede, ale asi jak byli někteří soupeři natěšení na závod, tak to vpředu rozjeli do svižného tempa. Pod odbočkou na stoupání do Veselského kopce jsem měl průměr přes 40 km/h. Po nájezdu do prvního kopce jsem byl zvědavý, co přijde. Splnilo se moje tajné přání, aby se jelo stabilní tempo. Ovšem tempo bylo dost vysoké, věděl jsem, že v tomhle tempu spousta soupeřů nevydrží dojet až nahoru. Taky že jo, postupně začal odpadat jeden soupeř za druhým, často po odpadnutí skoro zastavili, asi v polovině kopce odpadli Vašek Uvíra a Pepa Dužík, největší soupeři v boji o bednu, takže jsem věděl, že mám dnes dost velkou šanci na úspěch. Dlouho se držel Jirka Kvita, ale pro toho nakonec tohle tempo bylo taky moc. Nahoru jsem vyjel za 9:49 průměrnou rychlostí 21,3 km/h a výkonem 339 W (stoupání 3,5 km, 6,1 %). Protože sjezd velmi dobře znám, snažím se najet dopředu, ale úplně na špici se nedostanu, jedu asi na čtvrté pozici.
Začíná sjezd. Takhle vpředu se jede hodně u sebe, i v zatáčkách často vedle sebe. Protože mám rád určitou rezervu, raději jedu úplně na kraji cesty, než abych riskoval kontakt se soupeřem. To se mi stává osudným. Asi ve třetí nebo čtvrté zatáčce ve sjezdu při rychlostí cca 50 km/h nejprve slyším ostrý sykot, z počátku se mi nechce věřit, že to jde opravdu z mého kola, ale během pár vteřin se kolo začíná stávat neovladatelným, zjišťuji, že jde o defekt předního kola. Instinktivně přenesu váhu více dozadu, začnu brzdit pouze zadní brzdou, vycvaknu jednu tretru z pedálu a volnou nohou se snažím držet balanc. Naštěstí se bez pádu podaří dobrzdit a já si začínám uvědomovat, že z dobře rozjetého závodu nakonec nic nebude. Naštěstí jsem se rozhodl (ostatně jako na skoro každý klasický závod) vzít věci na opravu, takže může začít výměna duše. Nijak extra nespěchám, ještě ani nejsem rozhodnutý, že závod dojedu. Když se ale celkem rychle podaří shodit plášť, vyndat starou a dát novou duši, tak si říkám, že bych to mohl stihnout před tím, než projede startovní vlna C, takže nafouknutí kola se už snažím provést rychle. Mezitím kolem mě projíždí odpadlí závodníci z našeho balíku, jsem překvapený, že jsme jim ujeli o tolik.
Konečně opraveno, balík C tady ještě neprojel, takže nasedám na kolo a jedu dolů. První zatáčky jedu opatrně, protože si nejsem jistý, jak na tom kolo je, ale postupně si ověřuji, že se na kole jet dá v pohodě a já postupně přecházím na rychlost sjezdu, na jakou jsem zvyklý. Vede mě k tomu i to, že za mnou už vidím pořadatelské auto, Tomáš (v tu dobu ale nevím, že tam sedí on) vypadá, jako by mě chtěl předjet, ale já vím, že ve sjezdu budu rychlejší, navíc si můžu vytvořit časový polštář do dalšího kopce, ve kterém pak "počkám" na první skupinu kategorie C.
Přichází stoupání na Pohoř. Jedu si tempo kolem 290 W, abych dokázal zrychlit, až mě skupina dojede. Vidím je asi 100 metrů za sebou, pomalu se přibližují, já se stále otáčím. Nejprve mě předjede Tomáš v autě, stihnu mu akorát ohlásit, že jsem měl defekt a asi v polovině kopce mě skupina dojíždí. Tedy nejprve Michal Smolka který zaútočil, o chvíli později i zbytek skupiny včetně týmových kolegů Petě Zatloukala a Pepy Martináka. Trochu mě překvapuje tak vysoké tempo, jakým se jede, pravděpodobně to bylo snahou nenechat odjet soupeře v úniku. Se skupinou jsem jel 3 minuty k vrcholu průměrným výkonem 341 W, v závěru jsem měl trochu problém se udržet, ale podařilo se. Celý kopec (2,5 km, 7,3 %) jsem vyjel za 8:48 průměrnou rychlostí 17,4 km/h a výkonem 310 W. Následný sjezd objedu celý vzadu.
Je tady druhé kolo a s ním se rozjíždí kolotoč. Střídají snad všichni, takže se jede ještě rychleji než v prvním kole v "mém" balíku. Postupně to ale začalo jít tak do noh, že jsem poslední střídání už vynechával, bylo mi jasné, že v kopci si budu muset vystoupit. Na křižovatce točíme vpravo, projíždíme další křižovatkou, předjíždíme skupinu 4 závodníků z A+B (mezi nimi i kamaráda Michala Ďuricu) a já jen čekám, kdo odpadne, abych se měl ke komu přidat. Asi po kilometru stoupání odpadám mj. hodně překvapivě s Pepou Martinákem, zjevně vůbec nemá svůj den. Hlavní skupinu stále máme na dohled, je asi 50 metrů před námi, když slyším škaredý zvuk zaseknutého řetězu, bohužel je to Peťa Z., kterému se asi nějak namotal řetěz na kazetu a vzal s sebou i přehazovačku. Tím pro něj takhle smolně skončil závod, ve kterém měl do té chvíle ty nejvyšší ambice. Já jedu dál svým tempem, nahoře zjišťuji, že Pepa M. je kousek za mnou, trochu zvolním a on mě dojíždí. V následném sjezdu mu sice odjedu, ale dole na něj čekám a čtvrtý kopec jedeme spolu. Oba dva jsme fyzicky vyčerpaní, hlavně díky vedru se jen snažíme vyškrábat nahoru. Proto potěší, když jiní - nezávodící - týmoví kolegové u cesty nabízejí vodu pro napití i na poletí. Pepa má s sebou doprovodné vozidlo, díky tomu si i já můžu nechat doplňovat tekutiny, díky moc za to, nevím, jak bych bez toho dojel. Přejedeme kopec a najíždíme do dalšího kola.
Na rovině jsem opravdu rád, že jedeme ve dvou, sám bych to jet nechtěl, takhle můžu vystřídat a trochu vydechnout. O závodění se už nedá mluvit, boj o umístění jsme oba už vzdali, cílem je dojet závod. Kopec na Veselí trpíme, jedu výkon v zóně vytrvalosti (210 W), ale na 170 tepech. Konečně jsme nahoře a můžeme si odpočinout ve sjezdu. Projedeme Odrami a najíždíme do posledního stoupání dne. Kousek před sebou překvapeně vidím Vaška Uvíru, což ve mně po více než hodině a čtvrt jízdy pouze s cílem dojet probouzí závodnického ducha. Rozhoduji se ho tedy dojet, nasazuji v tu chvíli pro mě "vysoké" tempo kolem 270 W a celkem rychle ho dojíždím. Při předjíždění mi jen potvrzuje, co jsem si myslel - totiž, že se uvařil. I když nejedu nijak vysoké tempo, tak to při předjíždění vypadá, jako by stál. Když už jsem poslední kopec takhle rozjel, tak se snažím jet tímto tempem až nahoru. Takhle míjím - znovu velmi překvapeně - Davida Chovance, který je na tom podobně jako Vašek U. Předjedu ještě jednoho nebo dva závodníky, nahoře jsem ale sám, takže do cíle dojíždím už v pohodovém tempu.
Nahoře je mj. Jirka Sokolář, který sděluje, jaký byl průběh závodu pro něj, nebo Peťa Blaťák, který vypadá, jako by se už stihl osprchovat, převléct i najíst. Podle výsledků by to dost možná i stihl, zajel opravdu skvěle, z hlediska umístění akorát doplatil na mnohem silnější konkurenci v A-čku oproti kat. B. Postupně přijíždějí další a další závodníci, sdělujeme si dojmy a po chvíli sjíždíme dolů. U prezentace vracím čip, přitom mi brácha i Radek M. gratulují k výsledku. Nechápu proč, mimo ztrátu způsobenou defektem jsem většinu závodu jel opravdu špatným výkonem, v mé kategorii jsem věděl jen o Vaškovi, kterého jsem předjel. Radek mi ukazuje výsledky a já až teď vidím, že tu gratulaci mysleli opravdu vážně. Ale trochu se za to i stydím, protože to rozhodně nebyl výkon hodný umístění na bedně, vždyť např. Peťa B. dojel o více než 22 minut přede mnou, Jirka S. skoro o 17 minut (samozřejmě asi 6 a půl minuty z toho je oprava defektu). No, beru to jako odměnu za to, že jsem to po defektu nezabalil. Trochu si říkám, že jsem možná mohl zabojovat o druhé místo, protože Pepa Dužík byl přede mnou jen o necelé dvě minuty, ale dost možná bych se pak uvařil podobně jako Vašek U. nebo David Ch. Rozhodně nebyli sami, kdo zajeli hluboko pod svým standardem, horko silně poznamenalo minimálně polovinu startovního pole. Byl to opravdu silný zážitek, raději bych si vybral 10 °C a déšť než tohle.
Na závěr chci zopakovat to, co říkal snad každý závodník - byl to opravdu skvěle zorganizovaný závod, osobně jsem nejvíc ocenil zabezpečení trati (zajištěné křižovatky, motorky, aj.), sobotní špagety, sprchu z konve ve stoupání na Pohoř a vodu v cíli. Ale bylo toho samozřejmě víc, moc díky za organizaci Tome a Radku, poděkování samozřejmě patří i všem dobrovolníkům!
