Mokrolazecká 60 – vítězství Petra a další čtyři pódia

Sezóna se pomalu chýlí ke konci, takže nás v sobotu 2.9.2023 čekal jeden s posledních závodů, a to tradiční Mokrolazecká 60, která se tradičně jezdí v září. Samozřejmě náš team na tomto závodu opět nemohl chybět, na start jsme se postavili v počtu 16 závodníků. Mokré Lazce nás přivítaly příjemným cyklistickým počasím, kdy bylo polojasno a teploty lehce přes dvacet stupňů. Takže oproti tropům v Petřvaldu super. Pořadatelé připravili tradiční okruh, na kterém se jezdí už posledních pár let. Délka cca 21 km se dvěma kopci. Jeden prudší na Hrabyni, kde jsou pasáže až 12 %, a druhý mírnější, také směrem na Hrabyni, ale od Háje ve Slezsku. Mezi těmito kopci je navíc zvlněná pasáž. Počet okruhů byl pro všechny kategorie stejný, a to tři. Okruh je to hezký a spravedlivý, ale musím říct, že vždycky rád vzpomínám na staré verze tohoto závodu, kdy se nejelo na okruhu, ale celých 60 km bylo namotáno různě po okolí, tím měl tento závod pro mě své kouzlo, nehledě na to, že to byl první závod, který jsem absolvoval po návratu k cyklistice. Ale chápu to z pořadatelského hlediska, že byla potřeba více různých povolení, a hlavně pořadatelů na křižovatky. Tento závod má i své specifikum, a to, že všechny kategorie startují pohromadě, takže každý je schopen si najít svou skupinu, ve které závod absolvuje. Akorát na startu je tlačenice, takže kdo nestojí vpředu, tak ho pak stojí spoustu sil balík dojet.

V deset hodin byl závod odstartován. Jako vždy trvalo, než se celá masa závodníků dala do pohybu. Takže se to hned ze startu natáhlo a pro zadní řady to v podstatě znamená spurt až pod první kopec na Hrabyni. Tam samozřejmě nejlepší závodníci míří nezadržitelně pryč a po kopci se udělají různé skupinky, já jsem se ocitl ve skupince s Andreou a Oldou od nás z teamu, jelikož jsem věděl, že oba mají ambice na pódiové umístění, a navíc ve skupině byli jejich hlavní soupeři, rozhodl jsem se nešetřit se a pracovat na čele skupiny, aby oni mohli pošetřit co nejvíce sil do závěru, navíc na dohled před námi byla další velká skupinka, kterou jsem se snažil dojet. To se mi pod druhý kopec podařilo cca na 100 m, pak už jsem je nechal jet, ať si to v kopci docvaknou. Procedil jsem se o kousek dal, kde byla další skupinka, ve které jsem si myslel, že v pohodě dojedu do cíle, což se také stalo, až na to, že jsem si místy připadal jak v Suchdole na tréninku, skoro furt na čele, nebyl tam zájem moc střídat, což mě mrzelo, protože jsme měli na dohled mé soupeře z kategorie. Nicméně závod jsme takto v této skupině zdárně dokončili, a musím říct, že na rozdíl od Petřvaldu jsem si ho i užil. Při dojezdu již bylo v cíli spoustu teamových kolegů, kteří opět zajeli skvělí závod.

Nejlépe z oddílu dopadl Petr Zatloukal, který se nejdéle udržel v čelní skupině s o hodně mladšíma závodníkama a suverénně si osamocen dojel pro 1. místo v kat. C, Pepa Martinák, ač vrchař, opět vsadil na spurt ze skupiny, který mu tradičně vyšel a bere 2. místo v kat. C, Standa Prokeš dojíždí na 2. místě v kat. D (jeho pohled si určitě budete moci přečíst na jeho stránkách www.standaprokes.cz), Olda Míček bere 2. místo v kat. E a Andrea Kučerová obsazuje 3. místo v kat. ŽA. Tady ještě musím podoktnou, že na tomto závodě byla větší konkurence v této kategorii než v běžných závodech SPACu, protože druhý den se na podobném okruhu jel Český pohár, a navíc bylo zrušeno sobotní kritérium v Ostravě, tak spoustu závodnic startovala zde. Což platí i o kategoriích A, B, M, kde konkurence byla také opět vysoká, a musím říct, že naši kluci v kat. A a B, také zajeli velmi dobrý závod, kdy se všichni vlezli do desítky! (viz. report Jardy Glogara níže) Závod celkově vyhrál Marek Konwa kat. B v čase 1:35:32. Co se týče bodování do teamu, tak "ačko" opět připisuje plný počet 180 b a "béčko" zaznamenává 140 b. Jelikož se sezóna nezadržitelně blíží do cíle, tak už se rýsuje i konečné poradí SPACu, jak v teamech, tak v jednotlivých kategoriích, ve spoustě případů je již rozhodnuto, ale je stále dost pozic, kde rozhodnuto není, takže i poslední závody budou důležité. Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za skvěle zorganizovaný závod, a ještě jednou posílám gratulaci závodníkům na pódiu. Příští víkend nás čeká předposlední závod a poslední klasický silniční závod této sezóny, a to "O pohár starosty Orlové", který byl bohužel přesunut ze soboty na neděli a tím pádem se kryje s ČP mládeže a žen, což nás mrzí, protože je tento závod vypsán i pro "Junior SPAC".

Tomáš Dohnal

VÝSLEDKY

FOTOGALERIE:

Report Jardy Glogara

Se sobotou 2. září přichází pro mě po delší závodní pauze reparát na závodě ML60. Minulý rok mi totiž závod vůbec nevyšel, poprvé (a snad naposled) jsem tam vzdal závod, přestože můj zdravotní stav i technický stav kola mi umožňovaly pokračovat, "pouze" mi vůbec nejely nohy. Nevěděl jsem, jak na tom jsem s formou, poslední klasický závod pro mě bylo mistrovství S.A.C. v Suchdole před měsícem a půl, poté jsem jel jen časovku na Lysou horu a Lichnov 24 hodin ve trojici štafet, naprosto odlišné typy závodů. Intervalové tréninky už jsem taky nejezdil, jezdil jsem víceméně jen pro radost. Chytré hodinky poslední týden před závodem vyhodnotily můj trénink jako regeneraci, což odpovídalo i mému pocitu. Podle svých dosavadních zkušeností jsem předpokládal, že na tom nebudu špatně s jednorázovým výkonem, problém bude spíše ten výkon zopakovat vícekrát a po delší době závodění. Každopádně závody už jezdím čím dál více kvůli kamarádům, atmosféře a zábavě, umístění už pro mě nehraje takovou roli jako dřív, proto jsem se na závod dost těšil.

Vzhledem k tomu, že na tomto závodě startují všechny kategorie pohromadě a kopec na Hrabyni začíná už po 1,5 km závodu, postavil jsem se na start dříve než obvykle. I tak jsem byl asi v polovině startovního pole, takže hned po startu bylo potřeba se probít dopředu, přede mnou jsem viděl spoustu soupeřů, u kterých bylo prakticky jisté, že brzy odpadnou z hlavního pole. Čekaly nás 3 okruhy, celkem 62 km a převýšení 1000 metrů.

Je tady čas 10:00, startujeme. Balík se pomalu dává do pohybu, na čele naštěstí jedou dostatečně rychle, aby se peloton natáhl, díky tomu je možnost se dostat dopředu. Na začátku stoupání na Hrabyni (1,6 km, 7,6 %) se po levé straně posouvám ještě blíž k čelu, teď už mám kolem sebe závodníky, u kterých vím, že mě neodpojí. Jede se svižně, čekám, co se bude dít. Koutkem oka sleduji wattový výkon na Garminu, hodnota mi osciluje někde mezi 400-550 W. V mírnější části se lehce zvolní, ale pak nejspíš vpředu někdo zaútočí, balík se znovu začíná natahovat a trhat. Za zatáčkou zjišťuji, že situace je následující: Vpředu jede odhadem 15-20 lidí, za nimi se ztrátou asi 10-15 sekund jedu já ve skupině s dalšími asi 4 soupeři, dozadu se nedívám. V malé skupině se snažíme dojet čelo, ovšem to je rychlejší a nám postupně dochází. Uvědomuji si, že to musel být hodně rychlý výjezd a že jsem si dost pravděpodobně vylepšil svůj maximální výkon na 5 minut (což se potvrdilo hodnotou 401 W, něco přes 5,5 W/kg). Samotný kopec jsem vyjel za 3:54 průměrnou rychlostí 24,4 km/h a výkonem 438 W. Nakonec nás asi o kilometr dál dojíždí velká skupina asi 25 závodníků. Jsem překvapený, že v ní jsou i taková esa jako Jirka Sokolář nebo Pepa Martinák nebo další borci od nás z týmu, např. Peťa Blaťák., Víťa Šrámek (myslel jsem, že jsou přede mnou), svou přítomností v této skupině dokazuje svou výkonnost i Standa Prokeš. Kromě nich je v této skupině i několik Formanů vč. Honzy Zátopka, potěší mě, že se udržel i Jirka Kvita, se kterým jsem na závod přijel. Jakmile vidím, že už jsem součástí hlavního pelotonu, vycouvám si - jak je mým zvykem - na konec skupiny. Stíhání první skupiny si vybralo svou daň, dostal jsem se do hodně červených čísel, doufal jsem, že se nebude útočit a já stihnu zregenerovat. Přichází krátké brdky a nutnost akcelerace za křižovatku v okolí Velké Polomi, kde naštěstí zvládám uviset. Následný sjezd jedu opatrně, necítím se úplně komfortně na navlhlé silnici, kde to neznám. Dále projíždíme Hájem ve Slezsku, odkud stoupáme zpět směrem na Hrabyni. Po prvním kopci se stále necítím úplně dobře, stále jsem zahlcený, naštěstí se nejedná o prudký kopec (1,8 km, 5,1 %) a nejede se nijak vysoké tempo (325 W po dobu 4:23). Na kruháči točíme vpravo a sjíždíme do Smolkova. V tomto sjezdu se cítím lépe, ovšem raději si nechávám bezpečnostní rezervu na závodníka před sebou, proto mě ostatní předjíždí a já jedu na chvostu skupiny. Těsně před koncem sjezdu jsou ovšem prudké zatáčky, proto je balík dost natažený, což znamená nutnost si přišlápnout pro dojetí skupiny po průjezdu křižovatkou. Tím se dostáváme na rovinatý 3,5 km dlouhý úsek před nájezdem do cílové "rovinky". V pelotonu chybí motivace stahovat první skupinu, proto se jede v poklidu, je čas si dát gel, napít se a sdělit si s ostatními dojmy. Stále ještě v nohách cítím důsledky zahlcení se v prvním kopci, proto doufám, že se v hrabyňském kopci nebude útočit.

Projíždíme ostrou zatáčkou, která předchází 300 metrů dlouhé cílové rovince, následně najíždíme do druhého kola. Dojíždíme na úpatí hrabyňského kopce. Pro jistotu si po levé straně najíždím blíž čelu, abych se měl kam cedit. Najednou slyším vedle sebe nepříjemný zvuk, jak se Vitku Oswaldovi při přehození namotává řetěz na pastorky a následně se dostává přehazovačka do špic, závod pro něj tak bohužel smolně končí. O pár vteřin později přehazuji na malou, řetěz se mi namotá na převodník a zasekne se. Hrkne ve mě, naštěstí okamžitě přestávám šlapat, otočím klikama dozadu a řetěz najede na místo, kam má. Jede se svižným tempem, které sice bolí, ale je dostatečně pod momentálním limitem, který zvládnu. Nahoru vyjedeme za 4:46 rychlostí 20 km/h, průměrný výkon v tomto kopci mám 355 W. Na horizontu couvám do zadní části pelotonu, na chvostu se pravidelně střídáme s Peťou Hudečkem. Ve sjezdu za Josefovicemi si všímám, že se zde jede celkem rychle - na 700 metrů dlouhém sjezdu jedu průměrnou rychlostí 71 km/h a maximálkou 85,6 km/h, ale na hladkém asfaltu bez zatáček se i tak cítím bezpečně. Následující zvlněná část sice bolí, ale cítím se už lépe než v minulém kole. Sjezd u mě probíhá podobně jako o kolo dřív, následný kopec se zase jede relativně v poklidu (4:19, 322 W). Na úpatí tohoto kopce mě trochu pobaví, jak se úplně na konci skupiny objeví hned 4 dresy Cyklokramo vedle sebe, v celkem 6 lidech jsme nejpočetněji zastoupeným týmem v tomto balíku. Přichází sjezd, na jejímž konci mě předjíždí Standa, který mě pak pomocí jeho dieselového motoru dováží zpět do skupiny po natažení pelotonu ve sjezdu. Na následné rovině se znovu jede v poklidu. Cítím, že nohy už jsou mnohem lepší, téměř bych řekl, že jsem znovu připravený závodit.

Je tady poslední kolo a poslední stoupání na Hrabyni. Teď už trochu čekám, že by někdo mohl zaútočit, překvapuje mě, že se tak neděje, dost možná se nikomu nechtělo nastupovat z celkem vysokého tempa (4:39, 356 W). Až kousek před horizontem se zrychluje, ale já si téměř ani nevšimnu, že předek skupiny není kompaktní, jak jsem zabudovaný vzadu. Rychle se to ale zase sjede. V následné zvlněné části se o nenápadný únik pokouší Hudy, ovšem za Velkou Polomí je dojet. Na řadě je sjezd, průjezd Hájem v. S., za kterým následuje poslední stoupání dne. Jedu spíše vzadu, na čele jedou podobné tempo jako v minulém kole. Najednou zjišťuji, že se to začíná trhat, překvapuje mě to, celkem bez problémů si dojíždím dopředu. Doufám, že se trochu zrychlí, protože se cítím dobře a tohle byla dobrá příležitost skupinu očesat. Nicméně k tomu nedojde, proto se všechno zase sjede dohromady. Poslední stoupání trvalo 4:23, průměrný výkon jsem měl 323 W. Ve sjezdu se zase propadám pořadím, dole následuje klasické dojíždění čela. V rychlosti kolem 50 km/h dojedeme skupinu, která zpomalila odhadem na 35 km/h. Věděl jsem, že do spurtu, kterému předchází ostrá zatáčka, se tlačit nebudu (nejen kvůli tomu, že o umístění na bedně už naše skupina nejede, jestli budu 20. nebo 40. celkově mi bylo docela jedno). Vzhledem k tomu jsem nemusel šetřit síly na spurt, tak jsem využil větší rychlosti a zaútočil. Uvažoval jsem, že se možná bude taktizovat a mohlo by to vyjít, i když je malá pravděpodobnost. Celkem rychle jsem si vytvořil asi 50 metrů náskok. Pořád jsem se ohlížel dozadu, jestli se za mnou jede nebo ne, viděl jsem, že tam tahá jediný soupeř. Pak se ovšem domluvili Formani, že to rozjedou pro Honzu Zátopka, takové přesile jsem nemohl odolat. Proto jsem svěsil nohy a nechal se předjet nataženým hadem závodníků, abych stihl nabrat síly pro zrychlení na udržení se ve skupině. To se podařilo, takže dál už jsme jen letěli směrem k Mokrým Lazcům. Dojeli jsme takhle k ostré zatáčce doleva, kde jsem vzadu musel hodně zpomalit, abych pak znovu nabral rychlost. Asi 20 metrů přede mnou jsem viděl Jirku Kvitu, řekl jsem si, že ho zkusím na posledních 300 metrech přespurtovat, přestože jsem sprintovat nechtěl. Nejprve jsem se k němu přibližoval, ale nakonec mi začalo trochu docházet, takže svůj náskok udržel.

Do cíle jsem dojel na celkovém 30. místě ze 151 startujících závodníků, s výkonem jsem nakonec spokojený, umístění odpovídá absenci sprinterských ambicí. Dokončil jsem závod ve skupině skvělých soupeřů, to beru jako relevantnější údaj pro zhodnocení výkonu. Trochu mě překvapilo, že ve skupině byli jen 2 závodníci z kat. C (Peťa Zatloukal byl v první skupině) a 2 z kat. D.

Zpětně mě jen trochu mrzí, že jsem nezkusil zaútočit v posledním kopci. Jinak můj pokus o útok trval 1:15, včetně samotného nástupu jsem jel průměrným výkonem 375 W. Myslím, že to bylo kvalitní rozjetí se na závod v Orlové.