Troj-časovka Kasárne - žlutá dominovala!
V sobotu 10.9.2022 byl na programu závod do vrchu a to Troj-časovka na Kasárne. Ani zde náš team nemohl chybět, jelikož se pereme o každý bod a vítězství v teamové soutěži SPAC. Předpověď na sobotu neslibovala žádné hezké počasí, ale naopak déšť a zimu. Což zapříčinilo to, že asi spoustu závodníků bylo tímto počasím odrazeno a ze závodu se odhlásilo. Nicméně Cyklokramo bylo odhodlané a "áčko" se přihlásilo v plném počtu i přes zdravotní problémy některých závodníků! Což musím osobně velice kvitovat, že u nás v oddíle panuje teamový duch, kdy jsme si chtěli jít za svým cílem.
Při představě, že budu po každé etapě totálně mokrý si balím několik sad oblečení, ve finále mám tašku plnou jako bych jel na týdenní dovolenou, ale tak to mají v podstatě všichni. V rámci tohoto závodu byl vyhlášen i Junior SPAC, takže se závodu zúčastnili i naši KIDS. S Radkem a kluky vyrážíme už v pátek opět do Rožnova, kde přespíme. Já vyrážím v sobotu ráno brzo na závod, ale kluci můžou ještě v klidu spát, protože startují až odpoledne, takže Radek je doveze na start později. Každopádně v sobotu ráno už předpověď počasí vypadá podstatně přívětivěji. Vypadá to, že pršet nebude. Nicméně předpověď způsobila to, že na závod dorazilo poměrně málo závodníků. Po příjezdu na Kasárne parkuji vedle Zbyni Kramoliše, který s karavanem a Maxem dorazil už v pátek, takže budeme mít i zázemí. Při registraci mám opět pocit, že převládají žluté dresy. Pozdravím se s teamovými parťáky a jdu se chystat na závod. Pořadatelé si pro nás přichystali pěkné vrchařské menu. Závod se skládal ze tří etap, kdy se na Kasárne vyjíždělo pokaždé z jiné strany. 1. etapa Makov - Kasárne 6,3 km převýšení 388 m, 2. etapa Velké Karlovice - Kasárne 5 km převýšení 402 m, 3. etapa Štiavnik - Kasárne 6 km převýšení 468 m, takže to dle propozic dohromady dalo 17.3 km s převýšením 1258 m. Junior SPAC jel na trati 2. etapy, kdy st. žáci ji absolvovali celou a ml. žáci ji měli o 1 km zkrácenou. Dospělí startovali v intervalech po 30 s. Žáci měli závod původně vypsaný také jako časovku, ale nakonec to pořadatelé změnili na hromadný start.
První nás tedy čekala nejlehčí část z Makova, po dojetí této etapy se již dalo trochu hodnotit, jak na tom, kdo je, a vypadalo to, že karty pro Cyklokramo jsou rozdány příznivě. Po první etapě máme chvíli pauzu, takže můžeme trochu spočinout, a hlavně z mraků vylezlo sluníčko. Všichni jistě byli rádi, že předpověď se nenaplnila. J Druhou etapu tedy absolvujeme z Velkých Karlovic, tady asi každý měl obavy, aby při příjezdu na Kasárne nepíchl, asfalt, jestli se tomu dá tak ještě říkat, je tady hodně rozbitý, a navíc po této sekci alá tankodrom následuje další nepříjemný úsek po kostkách, ale všichni to zdárně projeli a dorazili do cíle této etapy. Po dojezdu 2. etapy byl na řadě Junior SPAC, tudíž jsem čekal, jak to naši kluci zvládnou. A zvládli to skvěle, v mladších žácích Tom Melichar dojíždí na 3. místě a Tom Dohnal ml. na 4. místě, ve st. žácích si to o druhé místo v posledních metrech rozdali naši zástupci a úspěšnější byl Max Kramoliš, který skončil na 2. místě a Niki Nábělek na 3. místě, takže již v tuto chvíli jsme měli tři zástupce na stupních vítězů. Nás ještě čekala třetí etapa, která dle mého názoru byla nejtěžší. Ale oproti druhé etapě se jelo na krásné nové cestě. Po dojezdu už toho asi měli všichni plné zuby.
Ale po kontrole výsledků pro nás únavu přebila radost. Protože team zajel skvěle a dosáhli jsme spoustu umístění na stupních vítězů. V hlavním závodě jsme nastoupili do šesti kategorií a vyjeli jsme celkem sedm pódiových umístění a to: v kategorii A Petr Blaťák 1. místo a Jarda Glogar 2. místo, v kategorii C Pepa Martinák 1. místo (Pepa potvrdil své vrchařské kvality a z teamu dosáhl nejlepšího celkového času 51:35), v kategorii D Standa Prokeš 1. místo, v kategorii E Olda Miček 3. místo, v kategorii F Fana Toman 2. místo a v kategorii ŽB Marcela Pargačová 1. místo. Když ještě připočteme, že v Junior SPACu jsme obsadili dvě kategorie a byli s toho tři medaile, tak tento závod pro Cyklokramo přinesl deset pódiových umístění!!! Což je naprosto úžasný výsledek. Až jeden závodník od nás řekl "A není to už trochu moc?" J. Do teamové soutěže nám tento závod přinesl plný počet 180 b (do teamové soutěže se počítá výsledek tří nejlepších závodníků z teamu, jen pro zajímavost, pokud bychom započítali další tři nejlepší, tak ti by měli 170 b, což by byl druhý nejlepší výsledek napříč teamy v tomto závodě) což byl rázný krok k vítězství v teamové soutěži SPAC!
Ještě bych chtěl poděkovat pořadatelům za organizaci, kdy byl závod dobře připraven a po konci nás čekalo skvělé jídlo. Škoda, že výhled počasí asi dost razantně ovlivnil počet účastníků. Tohle je noční můra nás všech pořadatelů, kdy přípravě závodů věnujeme spoustu času a pak čekáme kolik lidí podle počasí dorazí. Snad to pořadatele tohoto závodu neodradí a budou v něm pokračovat i nadále.
Závěrem bych jako kapitán chtěl opět poděkovat všem našim závodníkům, kteří i přes nepříznivou předpověď počasí a zdravotní problémy, přijeli bojovat na tento závod, kdy šlo vidět, že jako team táhneme za jeden provaz! A ještě jednou pogratulovat všem medailistům. Už nás čeká pouze poslední závod, a to časovka na Pustevny - tak si ji už pojďme užít!!!
Tomáš Dohnal
Závěr sezóny na Troj-časovce Kasárne / JARDA GLOGAR
Po fiasku na Mokrolazecké 60ce minulý víkend jsem dost váhal, jestli se na Kasárne vypravit. Nakonec jsem se rozhodl jet podle testu při tréninku v Oderských vrchách v úterý před sobotním závodem - i když pocity na dvou desetiminutových kopcích při průměrném výkonu cca 320 W nebyly optimální, zjistil jsem, že mi tyto tréninky chybí. Líbí se mi kombinace náročných výstupů, kdy si dám do těla, s pěknými sjezdy v krásné krajině. Navíc je to pro mě nový druh závodu (stejně tak mě láká vyzkoušet prudký kopec na Loučku z Bystřice nebo dlouhou časovku do vrchu na Lysou horu, přestože závody do vrchu rozhodně nejsou mou specializací). Ve středu i pátek jsem od kola odpočíval, ve čtvrtek jsem se jen lehce projel 2x 30 km do práce.
Dvouletá pauza, vzdálenost závodu a nevlídná předpověď počasí způsobila, že na start se postavilo jen 49 závodníků. Nejméně zastoupená byla kategorie A, kde se kromě mne přihlásil už jen Peťa Blaťák. Kategorie B na tom se třemi závodníky nebyla o moc lépe, u žen to bylo podobné. Velkou měrou to zachraňovalo Cyklokramo s devíti závodníky a to nepočítám plnou účast našich nejmladších nadějí v Junior SPAC.
Dost jsem se obával prochladnutí ve sjezdech za mokra (nahoře bylo těsně nad 10 °C), naštěstí byl nakonec nejchladnější první sjezd, kdy "pršelo" jen zespodu od cesty, další sjezdy již byly na suchu. Za celý závod nezapršelo, občas se dokonce udělalo slunečno.
Někdy kolem deseti hodin jsme se s Pepou Mládenkou, který mě na závod dovezl, rozhodli sjet kousek před Makov, kde začínal první úsek časovky. Startovali jsme v půlminutových intervalech od 10:30 podle startovního čísla. Mé číslo 6 znamenalo start v 10:32:30. Když se blížil start, odložil jsem návleky a vestu do auta (díky Jirkovi Blaťákovi za odvoz i fotky!), dres s dlouhým rukávem složil do kapsy dresu a postavil se na start. Bylo odpočítáno a já vyrazil. Z výsledků ostatních závodníků v předchozích letech jsem počítal s cca 18 minut dlouhým výkonem. Kvůli výkonnosti v poslední době jsem si určil za cíl udržovat výkon kolem 310 W. Z cesty na start jsem věděl, že po krátkém úvodním stoupání následuje sjezd, aby se pak znovu začalo stoupat. Přesto jsem si nebyl jistý, jak dlouho mi úvodní část bude trvat, proto jsem to rozjel trochu pomaleji, než bych jel při dobré znalosti trasy. Jedu čistě podle wattmetru mou obvyklou vyšší kadencí, až se po 1,5 km dostanu na vrchol úvodního stoupání. Přichází cca 1 km dlouhý sjezd, cesty jsou stále mokré. Přichází nepříjemná zatáčka, před kterou jedu asi 50 km/h, navíc moc neznám trasu, tak si raději přibrzdím trochu víc. Po chvíli už se dostávám na další část stoupání, zbývají asi 3 km do kopce o průměrném sklonu 6,5 %. Někde na začátku této části mě předjíždí Franta Herman (junior jezdící za Kilpi), který startoval o minutu později. Pokračuji dál. I když se blížím času 17 minut, cíl stále nevidím. Ten se ale vynoří z ničeho nic, téměř ani nestíhám v závěru přidat. S výsledným časem 17:48 (Garmin jsem spustil trochu později) a průměrným výkonem 312 W jsem celkem spokojený, ale hlavně cítím, že si v dalších dvou částech můžu dovolit jet víc naplno. Vyjíždím se cestou na parkoviště k autu, kde se obléknu a něco malého pojím.
Další část závodu je stoupání z úpatí kopce ve směru z Velkých Karlovic. Vede po rozbité cestě (dolů je nutné jet hodně opatrně), obsahuje tři úseky po kostkách, stoupání má podle Stravy délku 4,9 km a průměrný sklon 7 %, ovšem to zkresluje několik set metrů roviny na začátku a konci časovky, segment bez začátku a konce o délce 3,3 km udává průměrný sklon 8,5 %. Startuje se od 12:30, což znamená poměrně dlouhé čekání. Nicméně aspoň si stihneme sdělit dojmy s ostatními, např. se dozvídám, že Pepa Martinák jezdí tyto kopce kolem 5 W/kg, obrovský rozdíl proti mým necelým 4,5 W/kg.
Sjíždíme dolů, "koberec" na čipy je nachystaný, blíží se čas startu. Můžeme tedy vyrazit ve stejném pořadí jako v prvním úseku. Vystartuji. Prvních pár set metrů je to na velkou placku v časovkářském posedu. Vjíždím do lesa, sklon se mění, shazuji na malou. Je to jediné stoupání, které už jsem jel (na Beskyd tour), proto aspoň vím, co mě čeká. Hned na začátku kopce jsem na nejlehčím převodu a pro mou optimální kadenci musím jet trochu vyšší watty, než jsem měl v plánu. Nicméně cítím se dobře, tak měním cíl na 320 W. Překvapuje mě, že trvalo jen asi 12 minut dostat se na otevřený úsek před dolním parkovištěm. Tam fandí mj. kluci z našeho týmu, kteří tento úsek jedou od 14:00 jako svůj závod Junior SPACu. Dostávám se na část na kostkách, kde musím zabrat trochu víc, i kvůli změně sklonu. Za ním ovšem přichází rovinatá část, kde je těžší se motivovat, abych stále držel výkon dostatečně vysoko. Projíždím kolem horního parkoviště, kde jsme zaparkovali, ale stále to je relativně daleko. Proto se snažím načasovat závěrečné zrychlení tak, aby mi nezačalo docházet ještě před cílem. Povede se, jsem v cíli s časem 17:22 a průměrným výkonem 323 W, což mě příjemně překvapuje. Na rozdíl od první časovky se ovšem v pauze před třetím, závěrečným úsekem nemůžu podívat na online výsledky, pravděpodobně kvůli tomu, že lidi z časomíry potřebovali využít pauzu na přesunutí místa cíle, který měl být o pár set metrů jinde.
Přichází stejná procedura jako předtím - obléct se, pojíst, napít, sdělit dojmy a sjet ke startu třetí časovky směrem ke Štiavniku. Cestou dolů po hladkém asfaltu, ovšem s odvodňovacími žlaby, se kocháme krásnými výhledy. Dole vyměním dovezenou vodu v bidonu za vodu ze studánky, znovu odkládám oblečení navíc a řadím se na start. Čeká mě 5,8 km o průměrném sklonu 7 %, ovšem začátek je hodně mírný, bez prvního kilometru by byl průměrný sklon přes 8 %, navíc se často mění. Přichází čas 14:32:30 a můžu vystartovat. Jako vždy u delších souvislých výkonů v prvních minutách nesmím dát na pocity (to si můžu dovolit až později) a jet podle čísel. Věděl jsem, že tento třetí úsek bude trvat nejdéle, odhadoval jsem, že někde k 22 minutám. Proto jsem to na začátku nepřeháněl a snažil se trochu šetřit síly, které budou potřeba, až se to zvedne. Dojel jsem k prvnímu prudšímu úseku. Jsem na nejlehčím převodu a kadence mi klesá pod 90 ot/min, takže musím ze sedla. To se několikrát opakuje, přitom se už občas podívám za sebe, abych se podíval, jak rychle se blíží Franta Herman, který mě po chvíli - stejně jako v prvních dvou úsecích - předjíždí. Není divu, v celkovém pořadí se umístil druhý absolutně. Já jedu dál a pomalu se dostávám na svůj limit. Naštěstí každá časovka má svůj konec, navíc cíl - i když se zdá ještě vysoko - jde vidět z celkem velké dálky. K tomu se pomalu blížím k závodníkovi před sebou, nedá mi to a v závěru ho ještě předjíždím. Ve výsledcích jsem poté zjistil, že to byl Robert Skřeček, vítěz kategorie 60-65 let, kterého jsem předjel pouze na tomto úseku, i když startoval pouze minutu a půl přede mnou. Klobouk dolů. Já jsem dojel s časem 20:27 a průměrným výkonem 322 W, čímž jsem se přiblížil svému 20-minutovému maximu na 5 W, pro mě velké překvapení vzhledem k tomu, jakou formu jsem poslední týdny měl, navíc se dvěma časovkami za sebou.
Výsledky mi potvrdily to, co jsem cítil i viděl na Garminu, totiž že jsem se postupně zlepšoval - v první časovce jsem skončil 13., v další 11. a v poslední 9. Celkově mi to dalo 11. místo. Vzhledem k tomu, jak se závod protáhl, už se dost těším na pořádné jídlo. Čekám obvyklý pokrm pro cyklisty (klobásky nebo párky), ale příjemně mě překvapuje plátek masa s rýží. Vychutnám si ho a jelikož čekám, že pořadatel kategorie A+B sloučí (což by znamenalo, že skončím čtvrtý), a hlavně potřebuji být brzy doma, s Pepou odjíždíme. Pořadatel nakonec kategorie vyhlásil zvlášť, takže mě na bedně musí zastoupit Tomáš.
Na bednu se tak postavili kromě mě a Pepy všichni členové týmu, kteří absolvovali hlavní závod, kluci taky zajeli pěkné výsledky.
Závod se povedl, i díky pěknému počasí, které nakonec panovalo. Musím přiznat, že mi přišel mnohem zajímavější než klasický závod do vrchu. Jsem také rád, že závodní sezónu mohu zakončit s pocitem dobrého výkonu. Doufám, že pořadatele neodradí letošní (ne)účast, protože byl závod uspořádán kvalitně. Přes nízko startovné (200 Kč) se využívalo měření čipem, byla dobře zajištěna trať, odvoz věcí ze startu do cíle (pokud vím, tak jen členové Cyklokrama využívali "soukromých služeb"), kvalitní jídlo a samozřejmě ceny pro vítěze včetně prémií pro úplně nejrychlejší. Přeji pořadatelům, ať se účast vrátí na dvojnásobek, jak tomu bylo v předchozích letech.