Andrea Kučerová třetí na Velké ceně Specialized Hansgrohe 

Po závodním víkendu jsem se rozhodla, si v rámci jakéhosi tréninku, vyzkoušet závod, který se jel v Brně, přímo na Masarykově okruhu.

Vybíralo se mezi dvěma možnostmi trasy a to - buď 4 kola (21,6km) a nebo 10 kol (54km). Šlo se samozřejmě do té delší.

A tak jsem si v pondělí ještě s kamarádem Danem a Mojmírem sbalili kola a vydali se do Brna.

Na závod jsme dojeli i se slušnou časovou rezervou. Když jsme dojeli, Vyzvedli jsem si rovnou čísla a čipy v kanceláři a pomalu se převlekli do dresů a jeli se rozjet. Asi 3 km od automotodromu se mi podařilo píchnout zadní kolo. Naštěstí kamarád popadl kolo, dojel s ním k našemu autu a když jsem v tretrách docupitala zpět, už jsem měla všechno opravené a v naprostém pořádku.

Zbývalo deset minut do startu závodu, postavili jsme se ke kuželům, tam jsme si vyslechli ještě nějaké další instrukce, před tím, něž nás vypustili na startovací čáru a hlavně se čekalo na zaváděcí auto. Jakmile přijelo zaváděcí auto, byl to pro nás signál, se přesunout na start. Potom následovalo dalších pár nervozních (teda aspoň pro mě) minut, do startu. Bylo nás tam hrozně moc, naštěstí dráha byla dostatečně široká.

Když se na semaforu rozsvítila zelená, nestačila jsem ani mrknout a už se letělo, start byl velmi rychlý, byla potřeba se před závodem dostatečně rozjet..

První dvě kola jsem se zuby nehty držela těch nejlepších, ve třetím kole mi ale pomalu docházelo, že zas až takovej drsňák nebudu, a jednoduše 10 kol v takové rychlosti neušlapu.

Po pár kolech se to ale začalo všechno trhat a kouskovat na skupinky. Já měla to štěstí a dokázala se držet docela početné skupinky chlapů, mezi nimi byla i jedna holčina, která taky slušně frčela a klopila zatáčky stejně jako já.

Trať neměla jen rovinky, bylo to pořád nahoru a dolů a neobešlo se to ani bez krásného, výživného kopečku, ve kterém jsem se aspoň na chvíli uklidnila a nestresovala, že si někde ve sjezdu a do zatáčky rozmlátím s prominutím hubu. Navíc byl kopec docela rozhodující, pár metrů za ním už byl totiž cíl.

10 kol uteklo jako voda a najednou jsem byla v cíli, nejvíc spokojená, s takovým tím příjemným pocitem v nohách.

Všechen stres byl najednou fuč, a když jsem se po závodě navíc dozvěděla, že jsem třetí z žen, tak to už byla vážně jen třešnička na dortu.

Byl to skvělý zážitek a určitě i dobrá zkušenost, co se týče techniky a taktiky. Se závodem jsem nadmíru spokojená a za měsíc Masarykův okruh navštívím určitě znovu.

Andrea Kučerová